Coton de Tulear Atrey

Ač je to teprve půl roku poté, co jsem byl hospitalizován a měl jsem obě packy vyholené kvůli zavedeným kanilám, panička se rozhodla splnit si svůj sen a přihlásit mě na výstavu do třídy veteránů, kam se může až od 8 let věku. A jaká lepší příležitost by mohla být, než výstava pořádaná klubem - konkrétně XIV. Speciální výtava plemene Coton de Tuléar, která se konala 14. dní po mých osmých narozeninách - 14. 9. 2013. (To je numerologie, že :D)

Po dlouhé době a těžké nemoci jsem se tak vrátil do soutěžního kruhu. Mno - ti co mě znají, tak vědí, že já výstavy opravdu nemusím. Ale rozhodl jsem se paničce udělat radost a hrdě jsem nastoupil a moc hezky se prezentoval. Nejdříve samozřejmě ve třídě veteránů, kde jsem byl sám. Výsledek zněl Výborný 1.

Pak následovala soutěž o BOV - neboli nejlepšího veterána výstavy. Tam proti mně nastoupila krásná devět a půl roku stará fenečka Abigail Dar Vysočiny. Paní rozhodčí nakonec po dlouhém rozhodování titul BOV přidělila mně :)

Ti co znají pravidla vystavování, vědí, že jako vítěz BOV jsem nastoupil i do soutěže o nejlepšího psa plemene - BOB. Společně se mnou soutěžila BOJ fenečka Xtreme Candy Ráj Karpat, vítěz speciální výstavy Captain Jack Sparrow Sleepy Hollow Ranch a vítězka speciální výstavy Elaby Gathan du Castel de la Roche aux Fees. A já to vyhrál! Stal jsem se nejlepším psem plemene celé výstavy a celkově si tak odvezl ocenění V1, BOV a BOB! Moc paní rozhodčí Zdence Jílkové děkuji! A čím jsem si to vlastně vysloužil? Posudek jsem dostal následující: 8mi letý velmi hezký pes, samčí v typu, výrazná hlava se sytým černým pigmentem, komp. tělo, s hlubokým hrudníkem, správná bedra, správný pohyb, dobré úhlení končetin, dobře nesený ocas, výborná struktura srsti.

No asi vám nemusím vykládat, že zatímco mě to byla vlastně putna a spíš mě štvalo, že se musím usmívat všude kolem, panička to obrečela. Ale tak jo, hecl jsem se a zapozoval na "pár" památečních obrázků. A to jak ještě na výstavě, tak poté ve světle zacházejícího sluníčka už doma - v Čakovicích.

Jo panička ta pak zářila jako sluníčko ještě další měsíc a já měl zase na nějakou dobu klid ;) Musím však poznamenat, že takto by to nikdy nedopadlo, pokud by můj doktor, MVDr. Herčík, nečinil zázraky a pokud by paní Michaela Šimůnková nedala dohromady mojí kortikoidy nasáklou a po selhání jater hodně nemocnou srst a neskryla střihem díry po kanilách. Velké poděkování patří i paní rozhodčí Zdence Jílkové, že přimhouřila očko nad mou ne zcela ideální kondicí - přecejenom pár měsíců po selhání jater a žaludku jeden moc fit není. Moc všem děkujeme!

A ještě samozřejmě musím doplnit, že zájemci celkové výsledky najdou zde.