Coton de Tulear Atrey

V předposlední fotoreportáži mého čtvrtého roku života jsem se vám pokusil shrnout ty okamžiky, na které se zapomnělo, nebo se nevešly do vlastní fotoreportáže. Vesměs se jedná o jarní a letní zážitky.

Prvním takovým zážitkem po přestěhování bylo zrcadlo ve výtahu. Je totiž až dolů, takže cestu můžu trávit obdivováním sebe samého. (Resp. vyplazováním jazyka na sebe samého).


Párkrát jsem byl také přistižen při žužlání svých hraček.


Nevím, jestli jsem vám to už říkal, ale Čakovice nabízejí spoustu příležitostí k příjemným procházkám. Ať už do zámeckého parku, nebo do sousedících Třeboradic, kde občas chodím vyplazovat jazyk na hordu cotonků z CHS Klenot Toliary :)


Jestli něco nesnáším, tak jsou to kolony. Jeden v nich stráví spoustu času. Občas mě ale panička vezme k sobě a půjčí mi volant. To je potom jiné kafe :) Takový výhled :) Ještě 14 let a dostanu řidičák!!!!


Chlubil jsem se Vám vůbec, že jsem dostal nový pelíšek, resp. boudičku? Na začátku se mi moc nelíbila a nechtěl jsem se k ní ani přiblížit. Teď na ni ale nedám dopustit, a hrozně rád se v ní rochním.


Nyní menší ostuda. Konkrétně pááániččina. Ona si normálně zapomněla, že jsme byli na agility!!! Teda na to nezapomněla, ale na fotky ano!!! Budiž jí omluvou, že toto květnové agility bylo moje pro letošní rok poslední, protože jsem pak byl nemocný, a zase nemocný a taaak... :( Každopádně všechny obrázky z tohoto tréninku najdete na tradičním uložišti na rajčeti.


Snad jsme na nic nezapomněli. Rozloučím se s vámi obrázkem na téma: Když mi páníček zalehne pelíšek, zalehnu já jeho :)