Coton de Tulear Atrey

Jak jste se již dočetli v předchozí fotoreportáži, do Trenčína jsem odjel dost rozladěný. Jednak jsem díky tomu přišel o jediný snížek, navíc jsem musel vstávat dooooost brzy ráno (konkrétně před druhou hodinou).

Na začátku vše probíhalo standardně. Úpravy, trénink, papáníčko...


... ale i jedno zdánlivě nevinné zavrčení mojí dnes již bývalé lásky Elberyho na znamení, že už není můj podřízený. TO TEDA NE. Opravdu si myslel, že to přejdu bez reakce? KDEPAK. Pečlivě jsem si zapamatoval, že při nejbližší příležitosti mu musím ukázat, kdo je zde pánem. Teď jenom vyčkat na správnýokamžik...


... a hádejte kde přišla nejbližší příležitost. V kruhu!!! To byla ostuda. Ale já jsem mu to vážně musel vysvětlit. Řval jsem na něj a řval jsem na něj a řval... Že takhle to nejde, a že takhle bych si jeho podřízenost fakt nepředstavoval atd. atd. Vykecat jsem se stihl až úplně na konci vystavování.


Paničku jsem moc zklamal, fňuk, ale já na sebe přece nemůžu jen tak nechat vrčet... A jak to dopadlo? Pan rozhodčí prohlásil, že je to děsná škoda, že jsem hroooooooozně moc nádhernej, ale že mi musí dát dvojku z chování. CAJC vyhrál Elbery, kterému moc gratulujeme!!!


Naštěstí mi panička rychle odpustila, a tak jsme vyrazili za krásami Trenčína.


Na závěr musím přidat omluvu. Moooooooc se omlouvám, zejména Elberymu a jeho paničce za to, že jsem se neovládl a musel mu vynadat, aby věděl, že na mě si jen tak vrkat nebude. Už se to snad nestane. Rád bych dodal, že jsem byl u psychologa, pana Desenského, a začnu na sobě fakt makat, aby se to příště už neopakovalo.