Coton de Tulear Atrey

Letošní snížek stál fakt za to. Po pravdě řečeno, chvílema mi to už začínalo lézt krkem, protože ho bylo moc... To takhle do něho jeden skočil, a propadl se pod něj, že mu nekoukala ani hlavička. To už bylo vážně moc... Ale byly i chvíle, kdy jsem si ho pořádně užil - něco málo už jste viděli ve fotogaleriích letošní první snížek a moje první sáňkování. No a v této fotogalerii najdete výběr dalších snížkových fotek, které páníčci během mého řádění pořídili v době, kdy vylezlo sluníčko, já byl konečně naočkovaný a svět začal být zase veselejší ;)

Tyhle fotečky jsou ještě ze sněhové "kalamity". Všude bylo bílo a hrozně moc snížku. Skvělá příležitost na řádění s mojím milovaným talířem...


Ještě pár běhacích... Další oblíbená činnost ;)


Opravdu jsem si to užíval. Domů jsem se vracel krááásně utahaňoučkej.


Takhle jsem si díky letošní extrémně dlouhé a prosněžené zimě užíval poměrně dlouho. Pak najednou vykouklo sluníčko a snížek zmizel (místo něj se udělaly obří kaluže). Jakéto ale pro mě bylo překvapení, když znovu přišla sněhová bouře, a z ničeho nic zase nasněžilo!!! Hned při prvním slunečném odpoledni (po kterém to, pravda, zase roztálo) jsem si šel ještě naposledny zařádit. Jak jinak, talíř jsem si vzal samozřejmě s sebou.


Stejně tak jsem se zase protrénoval v běhu, jak se ukázalo druhý den - skutečně na posledním snížku.


Tím moje snížkové řádění skončilo. Druhý den to definitivně roztálo, takže se brzy můžete těšit místo bílobílých foteček na ty bílo zelené!!!