Coton de Tulear Atrey

Aáááááá, nazdárek. To jste vy? A že chcete slyšet jaký jsem zažil Velikonoce? No dobrá, něco Vám k tomu tedy povím. (Pro ty troufalce, kteří mě neznají: Jsem Haur, a jsem vůdce smečky. A běda tomu, kdo o tom jenom na chvilku zapochybuje...)


Tak tedy. Původňě jsem si myslel, že si tyto svátky užiju v poklidu a pohodě. Jenže to by zase nesměl dorazit ten bílej prcek, který si tady z toho udělal společně s Igorkem jedno velký hřiště na hraní. To Vám řeknu. To bylo zase radostného jekotu když přijel. A hned potom se na to s Igorem vrhli:


A jako by toho nebylo málo, ještě se musím s tím mrňousem dělit o to mňam mňam kuřátko. Hrůůůůza. Když si vezmu, co všechno mi ujedl...


Tak na těchle fotkách jsme v tzv. vyčkávací poloze, neboli: Všude se vaří, všude to voní, budu se tvářit že tu nejsem a třeba něco upadne.


Protože jsem správný vůdce smečky, musím se starat o správnou výchovu toho hroznýho mrňouse. Tady mu ukazuju, jak si má správně říct, když chce jít čmuchtlat na zahradu. A jak vidíte, jsem dobrý učitel. Ten prcek to zvládl dost rychle.


Při pravidelné údržbe musím být na prvním místě. Tak jako i u čehokoli jiného, jinak se výtečník potká s mými zuby:


No a konečně tadyhle se můžete mrknout, jak se u nás ten šmudla roztahuje. Jen co se objeví foťák, musí být u toho. A páníčci fotí a fotí a fotí...


Co dodat na závěr? Myslel jsem si, že odjezdem tý bílý koule to zase na nějakou dobu končí. Jenže za pár dní se objevil znovu. To už ale patří do následující kategorie - jeli jsme totiž na výstavu. A teď už mi dejte pokoj, chci jít spát. Dobrou noc.