Coton de Tulear Atrey

Byl Valentýn! A co je Valentýn? Svátek lásky. A protože se máme s páníčkama mooooc rádi, vyrazili jsme minulý týden, 10. 2. 2008, na Petřín - místečko zamilovaných. A jaký tenhle výlet byl, to si můžete prohlédnout níže.

Výlet oficiálně započal na Újezdě, kam jsme se dopravili autobusem a tramvajkou. Z Újezdu totiž jezdí lanovka nahoru na Petřín, a to jsem si nemohl nechat ujít.


Cesta lanovkou stála za to. Měli jsme nejlepší místečka, v zadním voze u okna, takže jsem si mohl prohlédnout kabinu strojvedoucího i Prahu.


Tak tady už jsme nahoře, na Petříně. Posilňovali jsme se na výstup na rozhlednu.


Musím Vám prozradit jedno tajemství. Na rozhlednu pejskové nesmějí. Ale znáte to. Udělal jsem na paní zaměstnankyně svoje krásné psí kukuč, oblízl jim ruce, paní roztály, podrbaly mě za ouškem a udělaly vyjímku. Dokonce, to si představte, nás svezly výtahem, aby se se mnou páníčci nemuseli tahat po schodech. Díky tomu se s vámi můžu podělit o to, co všechno jsem z rozhledny viděl. Moc moc moc laskavým paním z Petřínské rozhledny děkuji za to, že neodolaly mému kukuč...


Byla to opravdu nádhera, vidět Prahu takhle z ptačí perspektivy. Když jsme se dokochali, vyrazili jsme dolů. Tentokrát hezky po schodech, abychom si ještě chvilku užívali okolní panoramata.


Ještě jsem zapózoval na balkónku uprostřed rozhledny s Hradem, a už jsme byli dole.


Tímto skončil výstup na Petřínskou rozhlednu, ale zdaleka ne výlet!!! Rozhodli jsme se totiž, že se zase podíváme na Pražský hrad, a tak jsme vyrazili.


Vzpomínáte, jak jsem loni vyrazil na Pražský hrad, a vyzkoušel jsem si, jaké je to sloužit panu prezidentovi? Moje fotka ze "služby" se tenkrát dokonce dostala do novin. Tentokrát jsem si to taktéž nenechal ujít, a jaký to byl úspěch. Zejména japonské turistky začaly dělat aaaaach, oooooch, ozývalo se cvakání fotoaparátů, spousta lidí mě lákalo, abych se na ně podíval... Zkrátka a jednoduše, byl jsem středem pozornosti. A aby jste z toho taky něco měli, tady máte pár obrázků.


Jedna fotečka s paničkou z nádvoří hradu...


...a je čas vyrazit domů. S paničkou jsme byli pěkně uťapkaní. A to se panička nemusela fotit s turistkami na hradních schodech, které prostě neodolaly, a chtěly mít se mnou fotku na památku.


Byl jsem taaak moc unavený, že jsem málem usnul ve vaně. (Pozn. paničky: Vydrželo mu to cca 3 hodinky. Potom zase začal vymýšlet lumpárničky...).


Co dodat? Pánové hafíci, rozhodně pozvěte své lásky, fééénečky, na Petřín!!! Je tam nádherně!!!