Coton de Tulear Atrey

Krátce před Vánocemi mě opustil strýček Haur. Odešel za páníčkem dědečkem za duhový most, kde zase běhá, šmejdí, čmuchlá a obskakuje každou fenku, kterou tam potká. Strýček Igorek to nesl velmi špatně - přecejenom byl zvyklý mít společnost. A tak jsme dostali nového kámoše - vopruze z nejvopruzovatějších (jak říká panička) - křížence tibetského teriéra - Dundeeho. Jeho dosavadní život nebyl nejlepší - páníčka babička ho adoptovala od organizace Home4Pets. Přišel k nám ze Slovenska zhruba v jednom roce a okamžitě se z nás stali kámoši.

Seznámili jsme se pozdě v noci, když jsem se dostavil z Práglu na obhlídku jen pár dní po tom, co se nám do smečky nastěhoval. Pořádně jsem ho očmuchal, pošeptal mu do ucha, že teď je zelenáčem on, hurrá :) a bylo :D

Představte si, že zeláč neuměl lovit míčky! Ale tak víte co, vzali jsme si ho s Igorkem do parády a začali s výcvikem hned následující den.

No a když jsme nelovili balónek, tak jsme hráli na honěnou. Další dobrá zábava. Ta Dundeemu docela šla.

Samozřejmě jsme museli zelenáčovi ukázat i jeho nový revír a tak jsme ho vzali na procházku do města.

Každopádně - trénink v balónkované byl opravdu potřeba, takže jsme balonkovali, balonkovali a balonkovali.

A protože se zelenáč opravdu snažil - odměna v podobě hry na honěnou samozřejmě následovala.

Pochopitelně jsme nemohli zapomenout Dundeemu představit nejstaršího člena smečky - jorkšíráka Tobiho. Ten taky Dundeeho naučil pár věcí... řekněme. No, prostě mu jako kasrát kastrátovi ukázal, že to, že nemá koule, neznamená, že si nemůže taky trochu užít.

Mno, řekl bych že zelenáč docela zapadl. Po pětidenním intenzivním výcviku jsme ho naučili, jak to v naší smečce chodí a že balonek je na honění. Ještě bylo hodně práce před námi - jako třeba ukázat mu, že provazy se sice docela dobře žvýkají, ale ještě lépe se o ně přetahuje, ale to si nechme na další fotoreportáže.