Coton de Tulear Atrey

Hurráááááááá, Vánoce. Bude spousta dárečků, mňamek, pojedem do Liberce, do Krumlova... Prostě konečně zase bude legrace.

Letos mi Vánoce stejně jako loni začaly u babičky v Liberci. Megie bohužel nedorazila, a tak jsme s novým dárečkem (bučící kravička) řádili alespoň s babičkou a páníčky. A s kravičkou, samozřejmě.


A pak honem za babičkou a dědečkem do Krumlova. Stihli jsme i zdobení stromečku, ale nechtěli mě k tomu (teda zejména k bonbonkům) pustit, a tak jsem ho alespoň hlídal.


To strejda Haur si hlídal něco úplně jiného.


Hurrrááááá, konečně mi pustili Vánoční pohádku. 102 dalmatinů. Asi nemusím vysvětlovat, že Cruelu jsem pořádně proštěkal.


To vyčkávání na dárky nás fakt nebavilo. Se strejdou Igorem jsme si ho krátili alespoň s kolečkem.


Hurráááááá, už je to tady. Představte si, že se mi moje zpívání před Vánoci vyplatilo... Dostal jsem spoooouuustu dárečků. Jak už jsem řekl, od babičky z Liberce bučící kravičku, od prarodičů v Krumlově pískacího pejska (kterýho mi hned strejdové teriéři rozkousali, fňuk) a taky novou chrastící hračku na dlouhé noci!!! (V té minulé jsem si totiž rozkousl chrastítko a strašně mě to mrzelo).


Další dáreček dorazil po svých na první svátek vánoční. Byl to můj milovaný Danny. (Pozn. paničky: to bylo zase vyrvaných chlupů...)


Asi jsme moc řádili, takže nás vyhnali ven.


Řeknu Vám, že jsem se při tom řádění s Dannym pořádně zadýchal, a byl jsem tak trochu rád, že už odešel domů. Místo něho ale přišel další dáreček - Tobi. I když v tomhle případě jsem asi spíše byl dárkem já.


Nejlepší dáreček přišel mezi svátky - sníh, můj milovaný snížek. Tenhle rok jsem si ho mohl užít teprve podruhé.


Byl to fyzicky náročný týden, ale za to plný zábavy. Nakonec ale všechno musí skončit, a tak jsme s páníčkama zase odjeli do Prahy. To ale nemění nic na tom, že Vám s páníčky přejeme to nejlepší do nového roku a taky aby Vás ti vaši páníčci moc nezlobili.


Já bych málem zapoměl... PRÉMIOVÁ FOTEČKA NA ZÁVĚR!!!