Coton de Tulear Atrey

Tak jsem konečně začal chodit do školky. Taaaaaaak moc jsem se na to tešil, a vyplnilo se mi to. Každý týden tam potkávám spoustu nových stejně starých kamarádů, z nichž nejzajímavější je pro mě Zippík. (na první fotce vlevo ode mě)


Tak tady nacvičujeme přivolání. Na dálku, i na vodítku - pro procvičení okamžité reakce.


A tady se pro změnu učíme chůzy u nohy, na prověšeném vodítku.


Teď se mi věnuje náš pan instruktor. Pořád se mi smál, že jsem dvoubarevnej. Bo sem měl půlku těla úplně černou.


No a tady přišla oooostuda. Teda alespoň panička to tvrdila. Zase jsme trénovali příkaz "ke mně". Jenže já po cestě uviděl Zippíka. Mýho Zippíka, mojí první lásku. (Ano, správně, Zippík je pejsek. - poznámka paničky.) No, tak jsem si trošku odběhl, no, boooože. Až když přišel cvičitel a pokáral mě hláškou "ty erotomane", jsem zase chytil směr, a nakonec paničku našel...


No, a protože panička prohlásila, že je třeba mi dodat plné vzdělání, tedy i z hudební výchovy, a ve školce se to neučíme, stará se o to panička sama: