Coton de Tulear Atrey

Vypadá to, že mám na své okolí tak blahodárný vliv, že si teď každý pořizuje pejska. Teda samé větší pejsky, než jsem já, což fakt nechápu, ale i tak je to žůžo, mít kolem sebe spoustu nových štěňátek. Jednou takovou je i moje liberecká panička teta, který si s páníčkem strejdou pořídila beaglici Megie. V následující fotoreportáži uvidíte, jak jsme se na začátku září poznali.


Nejdřív mi Megie nechtěli půjčit - že prý je ještě moc malinká.


Ale já si spíš myslím, že si s ní chtěli užívat tak, jako já - tady je důkaz: Megie s paničkou babičkou.


Ale nakonec na mě přecejenom vyšla řada, a tak došlo na první očmuchlávání a oblízávání. (Koho a kým je asi jasné).


A protože je Megie pěkný čertík a dost rychle se rozkoukala, pustili jsme se i do prvních hrátek.


Řeknu Vám, ta dnešní mládež dneska nic nevydrží. Nejdřív mi Megie chtěla zalehnout můj pelíšek, ale protože jsem si chtěl ještě hrát, nemohl jsem to dopustit. A tak si našla útočiště jinde.


A potom pánička teta s páníčkem strejdou, a bohužel i Megie, vyrazili domu. Marně jsem škemral, aby mi Megie vrátili.


Co dodat nakonec? Snad jen zamyšlení nad budoucností. Nejsme my dva krásný páreček? To ale budou nádherná štěňátka, no řekněte. Jen co Megie trošku povyroste. (Pozn. paničky: "To Atíčku nevíš, že až Megie vyroste, tak nad tebou začne ofrňovat nos")