Coton de Tulear Atrey

Jak už bylo řečeno, páníčci museli vrátit páníčkovi dědečkovi zase na nějaký čas fotoaparát, a proto je fotkám z Prahy na nějakou dobu konec. ALE. Aby mi to nebylo líto, tak co? TAK MĚ VZALI ZASE DO KRUMLOVA. Asi nemusím hafat, jakou hroznou radost jsem měl. Až jsem se z toho pocíkal. Z počátku to vypadalo, že se vše bude odehrávat jako vždy - tedy hrátky s Igorkem pod dohledem Hauříka. JENŽE: V neděli odpoledne se rozezvonil zvonek (což jsme se strejdama náležitě ohásili), a kromě pániččiných prarodičů se tam objevil i... ... jorkšíráček Tobi. Mňam, zbožňuju jorkšíráčky. V Praze sem jich už pěknou spoustu prohnal. (Pravda, oni mě taky.)


Pánička mi říkala, že přijde. A taky říkala, že je to pěknej polštářák, který se vždycky před Hauříkem a Igorkem schovává páničce prababičce v náručí, a děsně při tom štěká. Jenže já jsem mu zjevně padl do oka, takže přišlo seznamování:


No a když už jsme se seznámili, mohli jsme si začít hrát. Samozřejmě za asistence strejdů teriérů:


A když už to strejdy teriéry omrzelo, vystačili jsme si spolu:


I když to zní neuvěřitelně, nakonec jsem se unavil i já. Doběhl jsem se nabumbat, vycíkat a vybobkovat na své oblíbené místo pod houpačkou, a skočil jsem své paničce mamince na klín. Tam to totiž mám nejraději.


A co dodat na závěr? Zeptali jsme se vůdce smečky Haura:: "Když mi přinesli první kouli, Igorka, říkal jsem si, že horší už to být nemůže. Ale může. Tahle bílá koule, co se mi tu nedávno objevila, otravuje ještě víc než Igor. Na druhou stranu, alespoň si ve svých střeštěných nápadech vyjdou vzájemně vstříc, a já mám klid. A když nemám, někam zalezu. To ostatně doporučuju i ostatním. Haf."