Coton de Tulear Atrey

Opravdu jsem si myslel, že už mám klid! A taky jsem měl! Poslední výstavy jsem se zúčastnil na začátku května 2015 a tak jsem byl přesvědčen, že už to mám skutečně za sebou! Chyba... panička prohlásila, že paní rozhodčí Ubrovou to začalo a tak to s ní musí i skončit. A tak jsem po 10,5 letech vyrazil na národní výstavu v Mladé Boleslavi, kterou posuzovala paní Libuše Ubrová - stejná rozhodčí, u které jsem v dubnu roku 2006 začínal v dorostu v Českých Budějovicích (jaké to tenkrát bylo se můžete podívat zde.

Mno, ale teď si to hafneme hezky od počátku. Vynechám standardní vopruz v podobně koupání, foukání, střihání, tfuj... a pojďmě rovnou do haly v Boleslavi, kde jsem se nedělní ráno ocitl. Jelikož jsem víc jak rok nešlápl na výstavní koberec, chvilku jsme s paničkou trénovali.

Pochopitelně jsem téměř v jedenácti letech nastoupil do třídy veteránů. Byli jsme tam s paničkou sami, ale přesto jsem snad ostudu neudělal. Od paní rozhodčí jsem obdržel tento krásný posudek: Jedenástiletý, typický, elegantí pes, pořád výborný v pohybu, s krásnou uržovanou srstí. Panička se tradičně dmula pýchou.

Pak jsem se ještě zůčastnil výběru nejlepšího veterána (BOV) a jako vítěz i výběru BOB. Tam vyhrál nádherný mlaďas Mr. Nice Guy Sleepy Hollow Ranch alias Jackie (celkové výsledky najdete na CotonLandu.

Panička se rozhodla, že půjdeme na odpolední soutěže, takže nás čekalo fááákt dlouhé čekání. Ve větru, dešti, sluníčku... panička si ho zkrátila pořízením pár obrázků...

Co vám mám povídat. Páááničku mám rád. Plemeno jsem jí ještě hezky odchodil. Ale bylo na čase jí připomenout, že já to vystavování faaakt nemám rád - a nejlepší na to byl finálový kruh na výběr nejlepšího veterána dne. Aby náhodou něco nevyčmuchala, do předkruhu jsem nastoupil ještě vkusně. Ale ve finálovém kruhu :) HA! to se mi povedlo. Přilepil jsem čumáček k travičce (stejně to tam hezky vonělo), odmítl jsem se hnout, a jak mě panička táhla, hezky jsem to z nostalgie odskákal. To jí snad připomene, jak se věci mají :) Ale nevím, jestli jsem byl úspěšnej, bo celou cestu domů se v autě páníčci hrozně smáli. Oni snad z toho měli ještě radost!

Tadydadydá. Tentokrát doufám, že to naposledy bylo skutečně naposledy. Z nostalgie jsem kvůli paničce udělal na posuzování výjimku, ale jak jsem vám hafal, v závěrečných soutěžích jsem jí ukázal, že tady jsem pánem já. Doufám, že to pochopila, a už mě na žádnou výstavu nepotáhne :D