Coton de Tulear Atrey

Jedinou výstavou, které jsem se letos aktivně zúčastnil, byla speciální výstava cotonků, která proběhla 15. 9. 2012 v Záhorovicích. Startoval jsem v přehlídkové třídě "čestné", a poté jsme s paničkou bojovali v Seniorhandlingu, který byl na klubové výstavě letos poprvé :)

Výstava pro mně začala už o den dříve v našem oblíbeném uherskobrodském penzionku. Kromě nás tu byleli ještě Winner a Wendy Sněženky z Madagaskaru a také Hessie Bavlníkový Květ - do té jsem se doslova zamiloval a celou noc po ní - neúspěšně - kňoural ;)

A druhý den už to začlo... Nejdřív trénink, protože už jsem více než rok na žádné výstavě nebyl... Musel jsem trénovat o to víc, že tentokrát cvičila i panička předvedení na odpolední seniorhandling.

... a pak čekání, až na mě přijde řada.

A pak už to přišlo - pejskové ve třídě čestné se nezúčastňují boje o žádné tituly. Jediné, co mohou získat, je oceněný výborný, velmi dobrý... No a protože jsem byl sám a paní rozhodčí Zuzaně Brotánkové jsem se moc líbil, dostal jsem nejlepší možné ohodnocení V1 a navíc moooc krásný posudek. No posuďte sami:

Jak jsem říkal - letos nás panička přihlásila i do soutěže seniorhandling, která je spíše o vystavovateli než o vystavovaném, i když kdybych asi předvedl svoje oblíbené vystavovací způsoby, panička by moc nezapůsobila. Mooooc jsem se snažil to paničce v konkurenci dalších dvou handlerů nezkazit a panička na mě byla moooooc hrdá. A navíc - vyhráli jsme :D

Málem jsem měl novou kamarádku - páníčci takto nenápadně ukradli nádhernou voňavou fenečku - Darling the Sweetest Coton White Pearl of Madagaskar. Bohužel to nakonec nevyšlo :( škoda.

Co jsem vám ještě neřekl byl fakt, že výstavy se zúčastnila i moje dcerka Iris-Van-At Best of Cotton. V konkurenci dalších 3 feneček ve třídě otevřené byla nejlepší a získala tak ocenění V1. Pýchou jsem se tam doslova nadýmal, na holčičku moji šikovnou, a hned potom jsem s Iriskou udělal rodinné foto. No nesluší nám to spolu? Tatínka rozhodně nezapře :D

Na závěr oblíbené díky - moc děkujeme naší kadeřnici, paní Zuzaně Větvinské-Vršecké, bez jejíhož přičinění by mi to tak moc neslušelo a tedy bych nezískal tak krásný posudek. A taky děkujeme všem ostatním účastníkům, že výstava byla tak skvělá!