Coton de Tulear Atrey

Letošní červenec byl ve znamení velkých veder, mého onemocnění a léčení antibiotiky a ani panička nebyla úplně fit. Přesto jsme si udělali chvilku a jedno prosluněné dopoledne vyrazili bloudit do Labyrintária na zámku v Loučni. Musím vám říct, bylo to super! Pejskové jsou zde zcela vítáni, vstup pro ně je zdarma. Já teda byl na začátku trošku zmatený, to vám hafnu. V labyrintech s vysokými zdmi jsem pelášil dopředu, celý nesvý z toho, že nevidím kolem sebe, a v těch, co zdi neměly jsem zase vážně nechápal, proč mám jako kroužit po cestičkách, když k cíli můžu jít normálně rovnou za nosem ;) No prostě lidi jsou někdy prdlí. Ale i tak jsme si 11 tamních labyrintů užili, no posuďte sami.

Jak je patrné z mapy, v Loučni mají 11 labyrintů. My jsme začali u čísla 4 - Tisového bludiště. Toto bludiště je specifické tím, že tisy jsou tak vysoké, že nevidíte do stran. Takže bloudíte, bloudíte a bloudíte. Mnohdy jsme si s páníčky mysleli, že jsme už vyhráli a bum - cestu nám zatarasila vrátka, díky kterým je možné bludiště obměňovat, nebo konec cestičky. Nakonec jsme ale vyhráli - však měli sebou mě, abych jim vyčmuchal správnou cestu, ne? Dostali jsme se z jedné strany na druhou a pak jinou cestou zase zpět. Uf. Táhl jsem celou cestu :)

Další na řadě bylo bludiště číslo 5 - dlážděné. Zde jsem viděl do všech stran. Úkolem je absolvovat cestu po jedné barvě, anebo - v křižovatkách - vždy barvu viměnit. Tady mi fakt nešlo do hlavy, proč probůh nedojdeme do středu a zpět :)

Pak jsme hoooodně dlouho hledali labyrint č. 10 - Minot Aurus. No, za to čmuchání dokola to moc nestálo. Je to jenom socha, na které je "prstové bludiště". A bylo hůř! Aby si panička zvedla náladu, musel jsem jí pozovat na vedlejším kameni ;)

To č. 7 - kamenný labyrint, to byla jiná :) Labyrint je specifický zejména tím, že v něm nemůžete zabloudit :) Abyste se dostali do středu, prakticky obejdete celé bludiště. No chápete to? Pět minut jsme kroužili jak trubky, abychom se dostali do pár kroků vzdáleného středu.

Ze sedmičky jsme šli na šestku - palisádové bludiště. V tom jsem já byl zase úplně slepý, naštěstí aspoň páníčci měli výhled do okolí a tušili tak, kudy jít. Z rozvernosti jsme ho zakončili sklouznutím na zdejší klouzačce. Když už, tak už.

Následovalo provazové bludiště, které je ale určeno pro skupiny více lidí. Je to totiž taková společnská hra, kdy se v každém rohu jiný dvojnožec chytí jiné barvy a je jeho úkolem dostat se na druhou stranu. My se s paničkou probojovali aspoň do středu ;) Když už jsme si moc neužili provazů, pokochali jsme se alespoň vedle stojícím rybníkem s lekníny.

Další pro mě nepochopitelné kroužení bylo u čísla 9 - pískovcového labyrintu. I zde platilo, že z jedné strany na druhou se dostanete jenom tak, že obkroužíte dokola celý labyrint.

A tady už jsme u jedničky - boxusového bludiště.

Posledním bludištěm, které jsme navštívili, bylo bludiště 2 - světelný labyrint. Pochopitelně ve dne to byl prostě jenom labyrint :) Hodně hřálo slunce, a tak mě po rozpálených kamenech poponesl páníček.

Na zámku Loučeň toto bylo vše :) Jak už jsem hafal, můžu to doporučit, ač některé atrakce mi moc nešly do hlavy ;) Ostatně odsud je to coby kamenem dohodil do Dětěnické středověké krčmy, kde jsme také náš výlet zakončili. Tam jsou hafíci také zváni ;)